Danění ubytování a pronájmu. Jak na to? 

Ubytování a pronájem se často zaměňují, avšak z hlediska danění a povinných odvodů jde o dvě zcela rozdílné věci. Jaké jsou hlavní rozdíly? Nájem se sjednává prostřednictvím nájemní smlouvy, přičemž pronajímatel přenechává bytový prostor k užívání nájemci a na oplátku získává nájemné v předem stanovené výši. Při ubytování jsou ubytovanému nabízené další doplňkové služby, například čisté ložní povlečení, občerstvení, úklid a podobně. 

Jak se daní pronájem? 

Pronájem se nepovažuje za formu podnikání, tudíž pronajímatel nemusí mít zřízený živnostenský list. Přesto ale musí podávat daňové přiznání. Na druhou stranu nemusí odvádět zálohy na sociální a zdravotní pojištění, na které se příjmy z pronájmu nevztahují. Pokud příjem z nájmu činí méně než 1 701 168 Kč ročně, podléhá 15% danění. V opačném případě je nutné ho danit 23% sazbou. Pronajímatel má samozřejmě nárok uplatnit náklady, a to buď skutečné, nebo paušální (30 %). 

Jak se daní ubytování? 

Pronájem se daní stejně jako ubytování, pouze s tím rozdílem, že na něj lze uplatnit 60% výdajový paušál. Poskytovatel ubytování je povinný od svých klientů vybírat poplatky spojené s místním pobytem. Ubytování je na rozdíl od pronájmu živnost, tudíž poskytovatel musí odvádět zdravotní a sociální pojištění a musí mít přidělené IČO. 

Pokud je ubytování pouze vedlejší činností, které je vedeno například souběžně se zaměstnáním, zdravotní a sociální pojištění se řídí touto vedlejší činností. Zdravotní pojištění tedy není nutné doplácet do minimální výše a sociální pojištění se odvádí až po dosažení určitého daňového základu. 

Registrace k DPH 

Pronajímatel i poskytovatel ubytování se musí někdy registrovat k dani z přidané hodnoty. Tato povinnost nastává tehdy, když obrat za posledních 12 měsíců přesáhl milion korun. Poskytovatelé ubytování se musí stát identifikovanou osobou, pokud přijímají služby z jiného členského státu EU ve formě servisních poplatků.